Jen počkej, králíku!

17. 07. 2019 8:58:58
Lidé se dělí na dvě skupiny. Jedna skupina králičí maso nesnáší, Je to většinou trauma z dětství – viz film Slunce, seno, jahody. Druhá (do které patřím i já) králíka miluje. Králičí „specialistka“ se představuje...

První moje setkání s králíčkem bylo v mém dětství u babičky. Babička králíky nejen chovala (její hláška: „Jdu nakrmit králici.“, mi dodnes zní v uších). Uměla je i zabít přesně mířenou ranou za uši, stáhnout, vykuchat a samozřejmě výborně připravit. Kdo to, co moje babička, dnes umí nebo dokáže? Já tedy ne (moje éra začala prodejem porcovaného masa). Byla vycvičená životem, který se táhl přes obě světové války. Životem s macechou, která jí místo do školy posílala pracovat k sedlákovi...ale to je jiný příběh. Zpět ke králíkům.

Delikatesy, kterou pro mě představoval řízek z králíka, jsem si dopřávala u babičky jen občas. Její králík na smetaně byl pro mě mana nebeská, po které jsme se s bráchou oblizovali až na opačné straně hlavy.

Moje mamka vzhledem k babiččině chovu králíků jasně patří do první skupiny, proto jsme králíka nikdy doma nejedli.

A tak se nikdo nemůže divit, že jakmile jsem si vybudovala svojí domácnost a tudíž v ní musela začít i vařit, začala jsem spřádat plány, že si dáme s manželem králíka.

Vůbec už nevím, kde jsem ten recept našla a proč jsem se rozhodla právě pro tuto úpravu králičího masa. Můj první pokus byl (pro mě dnes nepochopitelný) „Králík na tymiánu“.

Koupila jsem králíka, sušený tymián, vytáhla papiňák a šla na věc.

Jelikož jsem chemik, vždy se pevně, až analyticky, držím receptu. Dnes by mě asi zarazilo, že v receptu bylo: ...zasypejte králíka 2 lžícemi tymiánu... tenkrát mi to přišlo v pohodě. Blbec, který tento škodolibý recept vydal, se mi dodnes někde chechtá. Nasypala jsem tymián na králíka a zavřela papiňák.

Dnes už také vím, že tymián je hodně (HODNĚ!) aromatická bylinka. Tenkrát jsem to zjistila po pár minutách, co začal papiňák odfukovat přebytečnou páru. Omamná vůně rychle naplnila kuchyň. Za chvíli i mojí hlavu, která se mi začala motat. Po čtyřech jsem se odplazila do obýváku a sbírala odvahu se do kuchyně vrátit.

Po pečlivém dodržení doby dušení králíka, jsem si pusu a nos převázala ručníkem a rychlostí, za kterou by se nemusela stydět ani běžkyně na krátkých a středních tratí Jarmila Kratochvílová, jsem zavřela plyn a otevřela dokořán okno.

Jenže tím to nekončí. Sadomasochisticky jsem přípravu Králíka na tymiánu dokončila (bez ochutnávání) a naservírovala jí manželovi k obědu (během vaření doma nebyl, tak nevěděl, do čeho jde).

Sedíme si takhle u stolu naproti sobě. „Dobrou chuť“. „Dobrou chuť“.

Pozřela jsem JEDNO sousto a byla jsem odrovnaná. Jestli chcete vědět, jak to chutnalo, nasypte si do pusy sušený tymián a žvýkejte.... Hnus.

A naproti mně? Nevěřím svým očím. Manžel jí jakoby nic a na mojí otázku, jaké to je, odpovídá: “Jo, dobrý.“

Chameleón! Je rád, že jsem konečně něco uvařila a nechce mě v mých kuchařských začátcích odradit.

Ale to je mi v tu chvíli jedno. Dvěma skoky jsem u něj. Vyrvu mu talíř z pod rukou a za jeho smíchu ho letím vyškrábat do záchodu. A tak skončil i zbytek tohoto „skvělého“ králíka.

Na další pokus jsem se odhodlala až za dlouhých dvacet let. Včera.

Jsem už životem protřelá a žádné kuchařské pako mě svým receptem nenapálí. Volím recept Králík na smetaně od Romana Vaňka, který mě nikdy nezklamal.

Roman opravdu nezklamal. Ježíši, mě se to povedlo! Tak jsem si pochutnala. I naše mlsné piraně (synové v pubertě) si přidávali knedlíky i omáčku.

Roman ne, ale já jsem blbec. Recept končí: „... vrátíme králíka do omáčky, prohřejeme a můžeme podávat.“

Romane, vážím si vašich podrobných a analyticky jasných receptů (žádné přidej ocet, ale přidej 2 lžíce octa,...), ale, prosím vás, příště mezi PROHŘEJEME A MŮŽEME PODÁVAT, ještě přidejte pro takové trouby, jako jsem já: „ a vypneme sporák.“

Já pitomec jsem omáčku s králíkem na mírném ohni dusila ještě dalších 5 hodin. Pak jsem se naštěstí vrátila z návštěvy. Těsně před tím, než by u nás začalo hořet.

A tak dnes větrám a větrám. Vyprala jsem gauč, převlékla povlečení na všech postelích (je neuvěřitelné jak se smrad rozšířil po celém baráku), vyhodila hrnec s dvoucentimetrovým napeklým uhlím, ve kterém se rozpadalo králičí maso.

Zatímco píšu tento blog, ze svých vlasů, oblečení, ze všeho cítím smrad z připáleného králíka. To budu větrat pěkně dlouho... Za blbost se holt platí.

Tak nevím, jestli to není tím, že mi prostě králík není souzený. A já ho přitom mám tak ráda... Jak to, že ho vařím po druhé v životě a po každé je to takové fiasko?

Nevadí, já to nevzdávám. Za to mi ta dobrůtka stojí. Až naberu znovu odvahu, pustím se do vaření znovu. Nevím, za jak dlouho to bude, ale JEN POČKEJ, králíku!

Autor: Jiřina Poláková | středa 17.7.2019 8:58 | karma článku: 20.70 | přečteno: 679x

Další články blogera

Jiřina Poláková

A konečně jsou… na táboře

Když se vám povede ten husarský kousek a přemluvíte vaše pubertální dítě/děti (10let a více), aby jel/i v létě na tábor, přijde úleva a nádherných 14 dní. Následující řádky jsou sestaveny z výkřiků rodičů u odjíždějícího autobusu.

31.7.2019 v 10:26 | Karma článku: 40.46 | Přečteno: 4660 | Diskuse

Jiřina Poláková

Před osudem sígra neutečeš, ale můžeš mu ujet na kole…

Pro paní učitelky (případně i pana učitele, pokud se nějaký najde): čtení tohoto blogu jen na vlastní nebezpečí! Pokud toto nebezpečí podstoupíte, raději bez diskuse. :-)

27.7.2019 v 13:39 | Karma článku: 27.89 | Přečteno: 945 | Diskuse

Jiřina Poláková

Matky všech zemí spojte se

Každé dítě je jiné, každé na svět přichází s jinými geny, osudem, karmou. Tak proč si matky myslí, že když je dítě hodné, je to jejich zásluha? A proč když řve a není k utišení, si vyčítají, že to je tím, že jsou špatné matky?

15.7.2019 v 9:46 | Karma článku: 23.38 | Přečteno: 715 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Operace byla náročná, ale přežila jsem

Cítím to jako velkou nespravedlnost, že zrovna já jsem musela prodělat tak zákeřný útok, navíc v době, kdy pomoc byla tak daleko...

23.8.2019 v 0:57 | Karma článku: 24.85 | Přečteno: 800 | Diskuse

Hana Bordovská

V(d)ěčné téma - NOČNÍK

A už chodí na nočník? Ne PS: tohle není článek pro šikovné maminky šikovných dětí, které je svou pílí a šikovností do dvou let přesvědčily o nepřeberných výhodách vyměšování do nočníku.

22.8.2019 v 21:37 | Karma článku: 8.23 | Přečteno: 307 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Nezapomeňte - půlčík slivovice nebo endiaron s sebou…

„Ahoj, tak už ses vrátil z dovolené u moře? A jak ses tam měl?“ „Babi, z počátku prima, ale pak - ani se neptej...Něco špatného jsem snědl a rozbolelo mě břicho. Někteří na dovolené přiberou - a já jsem tam zhubl nejmíň o tři kila."

22.8.2019 v 18:58 | Karma článku: 15.57 | Přečteno: 743 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jaké je mlčení ve tmě?

Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Prý... budou jen mlčet. Neřeknou ani slovo! Tak se domluvili. Dopadne to?

22.8.2019 v 5:00 | Karma článku: 9.91 | Přečteno: 285 | Diskuse

Jan Hulik

Medvědi - sedmý list z deníku rekonvalescenta po operaci srdce

30.07.2019 Jak každý ví z mytí nádobí, mastnota je ve vodě špatně, skoro vůbec ne rozpustná a když, tak jen ve vodě velmi horké.

21.8.2019 v 10:00 | Karma článku: 10.88 | Přečteno: 283 | Diskuse
Počet článků 9 Celková karma 25.55 Průměrná čtenost 1298

Vystudovala jsem Kvasnou chemii (výroba piva, vína, lihovin). Pracovala jsem jako sládek v pivovaru. Jsem čtecí maniak. Bez rozečtené knížky by svět neměl smysl. Neumím si vymýšlet. Co píši je pravda...skoro.

Najdete na iDNES.cz