Dovolená je tady, aneb správný doklad v kapse je základ
Athénské letiště před 3 roky, uprchlická krize v Evropě vrcholí.
Vracíme se s rodinkou z dovolené z nádherné řecké Atiky.
S manželem a 10 -ti letými dvojčaty spokojeně ťapeme k odbavovací přepážce. Nejstarší syn už s námi nejezdí, zůstal doma.
Jsme opálení a odpočatí.
Ve frontě na odbavení zavazadel se vesele dáváme do řeči s dalšími Čechy vracející se domů.
Přistupuji k přepážce, manžel si s kluky za mými zády kope s míčem.
S úsměvem podávám slečně za přepážkou naše pasy a letenky. Slečna se nesměje a rychle kontroluje pasy.
„Čtvrtou letenku máte na jméno Jakub. A tady ten pas je na jméno Dominik.“
Pořád se ještě usmívám a neuvědomuji si závažnost situace: „Jé, to není možné… a jo…tak to jsem se spletla, když jsem doma brala pasy. Dominik je jejich starší bratr.“ Je sice starší, ale fotil se na pas v době, kdy mu bylo tolik co klukům. Když jsem v rychlosti balila, nevzala jsem si brýle a orientovala se podle fotek, které jsem pravda bez brýlí měla maličko rozmlžené.
Pořád si ještě myslím, že jí to vysvětlím, obě se zasmějeme a letí se dál.
„Nemůže bez platného dokladu letět. Musíte dojít na vaší ambasádu a přinést doklad o jeho totožnosti.“
Začnu jí jako malému dítěti vysvětlovat, že to by nešlo. To by nám uletělo letadlo, které letí za hodinu a půl.
A pokračuji: „Tak vidíte, že jsou to jednovaječná dvojčata. Kde bych tady v Řecku sehnala jeho kopii?” a otočím se na kluky.
Už zpozorní i manžel.
Slečna za přepážkou je nekompromisní. Mávne po mě rukou, jako když odhání mouchu a pokyne cestujícím z fronty za námi.
První se vzpamatuje muž: „Najdi delegátku.“
Rozběhnu se přes dlouhou halu. V tu chvíli mi připadá, že je to několik kilometrů a až na jejím konci jí najdu: „Terezo, my asi neodletíme!“
Z jejího výrazu je patrné, že nejdřív ani ona nechápe co se děje.
Když jí to dojde, letíme obě halou zpět k přepážce.
Slečna si trvá na svém. Tereza žádá, aby zavolala svého šéfa. Jasně! – to je řešení. Že mě to nenapadlo hned?! Vidím světlo na konci tunelu.
Po chvíli přichází šéf. Slečny přísnost byl jen slabý odvárek té jeho. Světlo v tunelu začíná pohasínat.
Skloní se nad počítačem, vztekle zabuší do klávesnice a štěkne: „NO.“ V tunelu se udělá tma.
V tu chvíli skončí moje nervy v kýblu. Začnu brečet. Slzy se mi koulí po tvářích. I kluci jsou vystrašení. Kubovi, kterého se to nejvíc týká, se také na tváři zaleskne slza.
V tuto chvíli, kdyby to byl film, by začala hrát dojemná hudba. Jediné divákovo oko by nezůstalo suché.
Tereza klidným a laskavým hlasem to zkusí znovu: „Vidíte, že je to rodina, která se vrací domů z dovolené. Nejsou to žádní uprchlíci.“
Šéf si nás všechny přísně přeměří a zamumlá si něco řecky. Skloní se, naťuká něco do počítače a řekne: „OK, můžete letět.“ Rychle se otočí a jde si do kanceláře také pobrečet. Jak dnes v práci kvůli „ubrečený ženský“ vyměkl…
„Ještě vás čeká pasová kontrola a kontrola při vstupu do letadla,“ varuje nás Tereza, abychom se neradovali předčasně.
Obě kontroly absolvujeme s půlkami přiraženými k sobě. Naštěstí je Dominikův pas platný a s letenkami ho nikdo neporovnává.
Vbíháme do letadla. Zhroutím se do sedačky. Srdce mi buší. Ruce se klepou.
Zabořím prsty do sedačky a jsem rozhodnutá se nepustit. Kdyby mě chtěli dostat z letadla, museli by mě vyrvat i se sedačkou.
Pouštím se, až když je letadlo ve vzduchu. Letíme domů.
Vracíme se s rodinkou z dovolené z nádherné řecké Atiky.
Jiřina Poláková
Když zuby vyletí z … pusy
aneb tři příběhy, které jsem zaznamenala během jednoho dne. Všimli jste si, že když se vám něco stane, najednou se setkáváte s podobnými příběhy? Náhoda? Nebo si jen senzitivně všímáme toho, co bychom jindy přešli bez povšimnutí?
Jiřina Poláková
Futrál do rakve aneb ochranných prostředků není nikdy dost
Následující řádky nejsou vážnou úvahou o používání ochranných pomůcek. Pojďte se spolu s naší rodinou zasmát příhodě naší tety, která je občas mírně řečeno roztržitá. Ale krásně a mile a my jí nejen proto, máme všichni moc rádi.
Jiřina Poláková
Z lovce sběračem?
Můj korporátní zaměstnavatel mi umožnil pracovat i v době nouzového stavu z domova. Můj manžel v důsledku uzavření provozu zůstal dočasně bez práce. A tak jsme si s manželem prohodili odvěké role.
Jiřina Poláková
A konečně jsou… na táboře
Když se vám povede ten husarský kousek a přemluvíte vaše pubertální dítě/děti (10let a více), aby jel/i v létě na tábor, přijde úleva a nádherných 14 dní. Následující řádky jsou sestaveny z výkřiků rodičů u odjíždějícího autobusu.
Jiřina Poláková
Před osudem sígra neutečeš, ale můžeš mu ujet na kole…
Pro paní učitelky (případně i pana učitele, pokud se nějaký najde): čtení tohoto blogu jen na vlastní nebezpečí! Pokud toto nebezpečí podstoupíte, raději bez diskuse. :-)
Jiřina Poláková
Jen počkej, králíku!
Lidé se dělí na dvě skupiny. Jedna skupina králičí maso nesnáší, Je to většinou trauma z dětství – viz film Slunce, seno, jahody. Druhá (do které patřím i já) králíka miluje. Králičí „specialistka“ se představuje...
Jiřina Poláková
Matky všech zemí spojte se
Každé dítě je jiné, každé na svět přichází s jinými geny, osudem, karmou. Tak proč si matky myslí, že když je dítě hodné, je to jejich zásluha? A proč když řve a není k utišení, si vyčítají, že to je tím, že jsou špatné matky?
Jiřina Poláková
Titul Nejtrapnější rodič získává?
Pubertu vymyslela příroda, aby se rodiče snáze smířili s odchodem svých dětí z domova. Naši chlapci na přípravě naší mysli na jejich odchod poctivě pracují. Naposledy zamakali, když jsme vyrazili na dovolenou k moři.
Jiřina Poláková
Muži mají rádi na ženách ženskost. A ženy na mužích?
Muži prý mají rádi na ženách jejich ženskost. A ženy na mužích? Já mám nejraději na mužích jejich vynalézavost, smysl pro techniku a mužnost ve smyslu „ochráním tě a zabiju každého, kdo by ti chtěl vlásek zkřivit“.
Jiřina Poláková
Dvojité těhotenství
Začalo to dost divně a pokračovalo nahlížením do každé druhé popelnice v okolí. Mohlo mě napadnout, že to není jen tak.
Jiřina Poláková
Deprese? – starejte se o piraně.
Žiji v mužském světě – pracuji v mladém mužském kolektivu, doma na mě vždy čeká manžel, tři synové v pubertě a pes je kupodivu taky samec.
- Počet článků 12
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1213x